Další návštěva Sapy se velmi povedla. Bylo to nádherně strávené odpoledne. Počasí nám přálo. Nebylo moc teplo, ale svítilo sluníčko a na obloze nebyl ani mráček.

Snad úplně poprvé jsme v Sapě byly v sobotu. Neuvědomili jsme si to, dokud jsem si nevšimli stánků, které jsme tu nikdy neviděli. Jak jsem psala už dříve, Sapa se stále mění a to se týká nejen obchodů a stánků, které jsou otevřené, ale i nabídky jídla.

Vše jsem pro vás zase natočila. Dozvíte se, co nabízí v takové vietnamské kavárně, co nám natolik chutnalo, že jsme se vrátili pro přídavek a uvidíte i pár zajímavých zákoutí Sapy (nic takového jinde neuvidíte, to mi věřte:-).

Kavárna Hoa Sua

Až do dnešní návštěvy jsem neměla tušení o tom, že se v Sapě nachází i kavárna. S Jardou už nás pěkně bolely nohy, tak jsme si sem zašli odpočinout. Kavárna Hoa Sua je velice příjemná. Má hezkou výzdobu, hraje tu poklidná hudba a dokonce je tu i toaleta, což v Sapě není úplně zvykem (pro mě velké plus, protože jsem ji akutně potřebovala a jinak bych musela jít přes celou Sapu na veřejné Wc).

Na baru jsme si vzali menu a sedli si ke stolu. Kromě dětí paní majitelky jsme tu byly sami. V menu nás zaujaly různé čaje – studené vypadali spíš jako bubble tea nebo nějaké koktejly z alkoholu. Já jsem si vybrala Ca phe trung – vaječnou kávu a Jarda medový čaj. Na výběr jsou i různé dezerty. V menu jich bylo více, akorát že ve vietnamštině. šla jsem se zeptat na bar a paní mi ukázala 2 – dezert Che a takové zelené žížaly. Dala jsem si Che.

Jediné, o mě trochu mrzelo byla dlouhá doba čekání. Byly jsme tu sami a čekali 15-20 minut. Možná je u té kávy složitá příprava. Doma jsem zjistila, že se vaječná káva šlehá asi 10 minut, opravdu to asi bude kvůli té kávě.

Vaječná káva: V Sapě jsem zatím narazila jen na tradiční vietnamskou kávu připravovanou ze silné kávy (Ca phe) a slazeného kondenzovaného mléka.  Tohle je jiná káva. Jmenuje se Ca phe trung a je to káva s vaječnou pěnou. Přípravu zatím neznám, ale brzy bych si ji chtěla doma udělat, tak to zjistím a dám vědět:-). Kávu mi donesli na něčem co připomínalo aromalampu, kterou jsme měli doma. Je to malý hrneček postavený na stojanu ve kterém hoří svíčka.

Většinu kávy tvoří velice hustá sladká vaječná pěna. Kávu najdete na dně hrnku, ale moc jí tu není (to je dobře, pěna je lepší:-D). Káva je velice silná, asi jako dvojité espresso. Oni vůbec ty vietnamské kávy jsou dost silné. Dáte si dvě a večer pak nemůžete usnout:-D.

Dezert Che: Tento dezert jsem si v Sapě dávala už mnohokrát. V kavárně ho podávají jinak. Místo kelímku se nalije do misky, ozdobí a k tomu ještě dostanete misku s ledem. Chuťově byl také jiné, jako kdyby v něm byla káva.

Paní mi poradila, že si mám led přidávat do dezertu, aby byl osvěžující. Mě ale byla strašná zima, jak jsme venku promrzli, takže jsem led raději vynechala. Jednu lžíci jsem zkusila s ledem a mě osobně tam moc nechutná. Dezert je moc dobře dochucený a led tuto skvělou chuť zbytečně naředí a udělá z ní nevýraznou.

Nový objev – vietnamské kuře alá KFC

Poprvé jsme v Sapě byly v sobotu a ne neděli. Všimli jsme si stánků, které tu v neděli nejsou. Asi sem budeme jezdit v sobotu častěji:-). Jeden stánek nabízel kromě smažených sladkých koulí (Banh rán) i závitky a pak ještě smažené kuře. Vzali jsme si od všeho na zkoušku.

Jelikož jsme měli hlad, sedli jsme si uprostřed parkoviště na zídku (stolečky ani nic jiného podobného tu není) a najedli se. Smažené závitky byly vynikající – je tam mrkev, zelí, houby…vše skvěle chuťově vyvážené. A to kuře? Tak to je neskutečně dobré. Chutná to jako KFC. Jsou to obalované kuřecí prsíčka. Kuře nám zachutnalo natolik, že jsme se do stánku vrátili pro další nálož. Vlastně jsme to tam vykoupily, protože už měly jen poslední čtyři kousky. Paní nám dala slevu, že prý ty dva platit nechce, protože jsou moc malé:-).

Závitky: 20Kč/ks

Smažené kuře: 10Kč/ks

Bun cha Ha noi

Na jídlo jsme tentokrát zavítali do restaurace Bun cha Ha noi. Jestli máte rádi Bun bo nam bo, dojděte si na něj sem, je tu vyhlášené. Já jsem si dala Bun nem – smažené závitky s rýžovými nudlemi a sladkokyselou omáčkou. Jarda si dal číslo 2. Je tam grilovaná kachna, rýžové nudle, salát a ještě bambusová polévka.

Takhle restaurace vypadá z venku. Menu dostanete uvnitř, něco z toho co vidíte na obrázku už nedělají.

Bambusová polévka:  Měla jsem ji poprvé. Má takovou jemnou chuť – cítíte koriandr, jarní cibulku a bambus. Těžko popsat jak bambus vlastně chutná – má takovou nahořklou chuť. Samotný bambus, který koupíte v konzervě mi nechutná, ale takhle v polévce nebo jiném jídlu ano.

Bun nem – Tohle jídlo mám moc ráda. Od vietnamců jsou okoukala jak se toto jídlo jí. Nudle a závitky si namáčím do sladkokyselé omáčky, je to vynikající. Dřív jsem si cokoliv kde tyto nudle byly nechtěla dát, protože mi přišly bez chuti (ted už vím proč). Závitky byly vynikající.

Cena: 130Kč

Grilovaná kachna– Jarda si na ní moc pochutnal. Maso bylo skvěle udělané a dochucené. O horu salátu jsme se přetahovali, hodila se totiž k obou jídlům, pěkně je to odlehčí. Nakonec si Jarda namáčel maso i nudle do bambusové polévky, prý to tak bylo perfektní:-D.

Cena: 160Kč

Kachna, salát, bambusová polévka, omáčka a rýžové nudle (nevešly se na fotku). Za 160Kč se tedy najíte víc než dost

Džus z třtiny – Jediným zklamáním byl džus z třtiny. Dáváme si ho v Sapě pravidelně, ale z čerstvě vylisované třtiny. Tenhle byl v plechovce a podstatně levnější (čerstvý stojí 100Kč, tenhle 40Kč). Nevím jestli je to tím, že do toho čerstvého přidávají někdy i dracontomelon nebo protože není čerstvý, ale nechutnal nám. Džus má takovou divnou pachuť, ani jsme ho nedopili.

Během jídla 2x vypadla elektrika, překvapilo to asi jen nás. Místní jedli dál jako by se nic nedělo:-D.

Hodnocení: Jídlo bylo vynikající a za ty peníze ho bylo víc než jsem čekala. Jídlo se platí až při odchodu. Během jídla si můžete dojít do lednice pro pití. Při placení jen nahlásíte, co jste měli. Líbí se mi i možnost přinést si pití odjinud. Plno lidí tu mělo vlastní pití – kávu, bubble tea…Jen pár na proti si dopřával vodku, kterou jim vždy přinesli z venkovního mrazáku:-D.

Menu restaurace:

Další objev – bílá kukuřice a nový stánek (Quan Xinh)

Jako první po příchodu do Sapy obejdeme stánky u tržnice s ovocem a zeleninou. Další stánek, který jsme viděli poprvé nabízel smažené koule, závitky a taky vařenou kukuřici. Nejdřív jsem si říkala, že má takovou bledou barvu, čím to asi je. Na trhu jsme si pak všimli, že se jedná o bílou kukuřici a ne cukrovou žlutou. Kromě toho jsem si koupila takové kuličky v nálevu. Nevěděla jsem o co jde (pán taky ne). Jarda mě pak vyděsil, že jsem si koupila vajíčka s kachním embryem. Doma jsem naštěstí zjistila, že se jedná o dezert. Být to ty embrya, tak to se mnou švihne:-D.

Bílá kukuřice – snědli jsme ji hned. Asi bych si dala více práce a otrhala vlákna, která z ní koukali, to je ale jen malý detail. Znám kukuřici s máslem a solí, jen tak neochucenou vařenou kukuřici jsem měla poprvé a musím říct, že má své kouzlo. Chtěla jsem si dojít koupit další, akorát jsem na to zapomněl.

Bistro u dvou slečen (Chuyen)

Na tohle místo chodíme pro studenou nebo horkou kávu.

Dnes si Jarda koupil jarní závitek. Je k tomu sladkokyselá omáčka, moc se k tomu hodí. Závitky byly jarní – tedy nesmažené. Uvnitř byly krevety, salát a další zelenina. Nabídka stánku je pokaždé trochu jiná. Minule tu měli smažené krevetové koule, dneska zase tyhle závitky.

Džus a odhalení jeho fantastické chuti

Dát si v Sapě pomerančový džus mě popravdě za ty roky nenapadlo. Dáváme si tu džus z lisované třtiny nebo limonádu z dracontomelonu. Jarda měl žízeň, koupil si první co bylo po ruce – pomerančový džus. Docela jsme koukali, když paní začala ručně vymačkávat jeden pomeranč za druhým. Jako za 60Kč celých 500ml džusu? A byl vynikající! říkali jsme si, že si tam před odjezdem musíme dojít pro pomeranče, když jsou tak slaďoučké.

Ve videu se dozvíte, proč džus chutná lépe než jinde a proč jsme si ty pomeranče nakonec nekoupili:-D.

Melounové Mochi z Omai-cha

Vím, že v Tamda foods mají mochi zmrzlinu levněji, než když si jí koupím po jednom kuse. Nevydržela jsem čekat a zavítala opět do obchodu Omai-cha. Minule jsem měla pistácii, tentokrát jsem si dala meloun. Jediné, co mi vrtá hlavou je, proč na vyndání sáčku se zmrzlinou z mrazáku čekáte 10 minut (i tak si ráda počkám:-))

Alespoň jsem si mezitím mohla prohlédnou zajímavou výzdobu – mají tu velkou sbírku figurek. Také mě zaujalo, že v obchodě s Bubble tea a zmrzlinou nabízí velké balení pracího gelu:-D.

Mochi mělo být růžové, místo toho jsem dostala žluté. Asi jiná příchuť. Bylo ovocné, jako žlutý meloun nebo tropické. Chutnalo mi více než to pistáciové minule.

Sháníte obaly na jídlo?

V Sapě je plno zajímavých obchodů. Jeden nabízí pouze obaly na jídlo. Jestli rádi jídla mrazíte nebo hledáte něco do čeho si zabalit oběd či svačinu, jste tu na správné adrese. Mají tu obrovský výběr.

Celá Sapa je zahrádka

Různé bylinky, rajčata a další rostlinky najdete schované na různých místech Sapy. Výjimkou není ani Wc:-D

To ještě není všechno. Domů jsem si přivezli spoustu dobrot, které zítra ochutnáme. V dalším článku uvidíte ochutnávku smažených koulí plněných fazolovou pastou, záhadné pyramidy zabalené v banánovém listu, jarních rolek s palačinkou a dalších dobrot.