Dneska jsme si dali pěkně do těla. Šli jsme na Růženčiny zahrádky, teda skoro na Růženčiny zahrádky. Chtěli jsme stihnout sjezd na koloběžkách, tak jsme to museli kousek před nimi otočit. Než jsme došli na Dvoračky, čekal nás opravdu dlouhý a prudký kopec. Měli jsme jít na Ručičky a pak na Dvoračky, ale mi jsme to vzali přes chatu Skácelka a tím si to hodně ztížili. Ten kopec snad neměl konec. Přišla jsem si jako důchodce v posledním tažení:-D. Ještěže je tam tak krásná příroda, která vám tu bolest a námahu vynahradí:-D.

Po kopci jsme uviděli Dvoračky a tu krásu kolem. Vidíte tady skoro celé Krkonoše.

Naposledy jsme měli snídani a to už je nějakou tu hodinku zpátky. Proto jsme se zastavili v jediné restauraci, která po cesta je. Dál už je jen příroda, Pančavské vodopády nebo Pramen Labe.

Restaurace byla samozřejmě narvaná k prasknutí. Uvnitř bylo docela místo, ale venku plno. I tak se nám povedlo najít volný stůl. Výhled je tu vskutku nádherný. Vidíte daleko kolem sebe, tedy pokud je sluníčko jako jsme měli mi. Můžete si tu sednou i na velké houpačky a kochat se výhledem. Já jsem na ty houpačky chtěla jít po jídle, ale zapomněla jsem na ně:-).

Na výběr mají klasiku jako smažený sýr nebo řízky, svíčkovou, lívanečky, krkonošské kyselo anebo pak něco z denního menu. Ani nevíte, jak mě to potěšilo. Přijde to města a tam kebab, mexická kuchyně, pizza, čína…

Svíčková 

Z lístku jsme si vybrali Svíčkovou s knedlíkem pro Jardu a já si dala těstoviny s rajčatovou omáčkou. Chtěla jsem něco lehkého, abych se pak ještě mohla hýbat😊. K pití jsme si objednali mošt, byl moc dobrý.

Dokonce tu mají i talíře s vlastním logem:

Jídlo nám přinesli velice rychle. Vše je nandané jako v nějaké luxusní restauraci. Dívala jsem se i kolem sebe a vypadalo to všechno moc dobře. Na horách jsem si všimla, že už snad nikdo nedělá houskový knedlík, ale jen kynutý bez housek. Doma ho dělám taky, ale myslela jsem, že ostatní dělají klasiku s houskou. Co dodat. Jídlo bylo vynikající – maso se ve svíčkové bylo měkoučké, omáčka dobře dochucená, domácí knedlíky a nechyběl ani terčík z citronu, brusinek a šlehačky. Těstoviny byli dobré, s rajčatovou omáčkou a sýrem. Nebyly uvařené na zkus, jak to vaří italové, ale to jsem jedině ráda, protože je takhle mám radši.

Mimochodem ten talíř nutně potřebuju. Na rovném talíři těstoviny nevypadají dobře, ale na tomhle UFO talíři je to jak z luxusní restaurace. Budu ho někde muset sehnat:-D.

Posilněni na cestu jsme se šli projít k až skoro k Růženčině zahrádce a pak domů do Rokytnice. Teda nakonec jsme kvůli počasí místo pešky zvolili koloběžky. Přímo u restaurace je do 16 hodin půjčují. Sjezd stojí 250Kč na osobu i s helmou. Navíc když paragon ukážete v Monkey parku v Rokytnici, dostanete prý slevu.

Omylem jsem Jardovy dala vyhlazení tváře, tak vypadá jak po botoxu:-D.

Tady si Jarda musel vzít moji náhradní mikinu. Byla mu zima, takže mu bylo jedno, že je dámská a je na ní Garfield. Podle mě mu sluší:-).

Za chvilku jsme byli v Rokytnici. Pár minut po příjezdu začalo pršet, takže jsme byli rádi, že jsme si ty koloběžky nakonec půjčili.

Restaurace: 200 míst k sezení uvnitř nebo venku. Uvnitř je vše obložené dřevem, mají tu kachlová kamna, nádherné prostředí

Jídla: Krkonošské kyselo, saláty, lívance, svíčková, smažený sýr/hermelín/řízek, jitrnička s křenem a hořčicí, tlačenka, nakládaný hermelín (Menu) https://www.dvoracky.cz/images/jidelni-listek.pdf

Wc: v restauraci

Bezplatná wifi

Nádherný výhled:

Otevřeno 365 dní v roce, velké houpačky před hotelem, půjčovna koloběžek

Ceny: naprosto v pořádku.